Solární ohřev vody, systém, který se vyplatí (a vždy vyplatil) i bez dotace

Zelená úsporám = předvídatelné a snadno dosažitelné dotace

Zelená úsporám (a její navazující Nová zelená úsporám) je dotační program fungující nepřetržitě už od roku 2009. Jednou z jeho největších výhod je už od samého počátku stálá a předvídatelná finanční podpora.

Tyto dotace:

• byly poměrně snadno pochopitelné (vy zainvestujete do energeticky úsporného řešení, na oplátku dostanete část vložených financí zpět),
• byly relativně stabilní (během více než 15 let se podmínky měnily spíše méně a když už, tak jasně a přehledně),
• z velké části na ně dosáhla naprostá většina domácností.

V podstatě se tak s dotací dalo počítat jako s pevnou součástí rozpočtové rovnice při návrhu solárního systému na ohřev vody (a případně i jakéhokoliv ekologicky zaměřeného projektu v rámci NZÚ).

Úsporná opatření dávají smysl jen s dotacemi… nebo ne?

V očích veřejnosti postupně vznikla představa, že ekologická opatření v rámci Nové zelené úsporám mají smysl jen s dotací. To se týká snad jakéhokoliv ekologického řešení:

• fototermický systém na solární ohřev vody
• fotovoltaické panely na domácí, solární elektrárnu
• zateplení obvodových stěn, zaizolování podlah a střechy i výměna oken a dveří
• instalace tepelného čerpadla
• zelená střecha
• zachytávání a využívání dešťové vody
• a mnoho dalších.

Ve skutečnosti je to ale spíš zažitá zkratka než realita.

150 tisíc bez dotace za novou kuchyni nevadí, ale u solárního ohřevu se už pozastavíme

Dejme si třeba příklad se systémem na ohřev TUV. Kompletní solární ohřev vody pro čtyřčlennou domácnost vychází zhruba na 150 tisíc korun bez dotace, případně 105 tisíc korun s dotací.

Stejnou nebo podobnou částku lidé víceméně bez váhání investují do kuchyně či koupelny, zahrady a bazénu, auta nebo nějaké elektroniky. Přitom ale většina z těchto věcí vám bude následující roky peníze spotřebovávat. Zato solární systémy je budou šetřit a dlouhodobě vracet zpět do rodinné kasičky, ať už byste počáteční podporu získali nebo ne.

Jenže u kuchyně lidé neřeší jakoukoliv formu podpory od státu, protože jednoduše žádná neexistuje. U projektů spojených s NZÚ je to jiné a přirozeně se vynořuje otázka, jestli má to smysl s dotací nebo i bez ní. Kdyby ale tuto „dotační nálepku“ veřejnost a trh nepřijal, vůbec by ji nebylo potřeba řešit.

Má to smysl i bez dotací?

Do zaběhnutého způsobu myšlení o dotacích možná zasáhnou aktuální úpravy podmínek Nové zelené úsporám v roce 2026. Místo přímých dotací na ekologická a úsporná opatření se uvažuje spíše o bezúročném úvěru (přestože finální podoba programu na letošní rok ještě v půlce května 2026 není jasná).

Půjčky bez úroku by oprostily Zelenou úsporám od zmiňované dotační zkratky a posunuly původní princip „část investice pokryje stát“ k „investici je potřeba financovat sám“.

A na otázku, jestli to má smysl s dotací i bez dotace je vlastně jednoduchá odpověď. Musí to dávat smysl samo o sobě. Pokud řešení funguje technicky i ekonomicky v běžném provozu, pak obstojí bez ohledu na aktuální nastavení dotačních programů.

Samozřejmě jistá forma finanční podpory může pomoct v počátcích investovat peníze, umožnit úsporná opatření těm, kteří by na to jinak ani nepomysleli, anebo urychlit návratnost. Kdo v uplynulých letech této příležitosti využil, ten v žádném případě neprohloupil.

Ale samotná dotace by neměla být důvodem, proč o systém v první řadě usilovat. Tím by měly být např. finanční úspory, zlepšení kvality bydlení, využívání obnovitelných zdrojů a úspora energie, šetrnost vůči životnímu prostředí a zlepšování jeho stavu apod. A to bez ohledu na dotace.